Po více než šesti letech končí u národního týmu mužů trenér Josef Plachý. Odchází na angažmá do rakouského Lince. Vedení České asociace stolního tenisu na místo reprezentačního kouče vypsalo výběrové řízení.
Předseda ČAST Nikolas Endal by rád touto formou Josefu Plachému poděkoval za práci, kterou u národního týmu odvedl. „Trenér Josef Plachý měl sice smlouvu až do konce roku, ale věděli jsme, že u národního týmu už nechce dál pokračovat, proto po vzájemné dohodě jsme mu vyšli vstříc a uvolnili ho už od začátku sezony, aby se mohl plně věnovat práci ve svém novém angažmá. Dočasně povede mužský národní tým Pavel Krpec. Chtěl bych Pepovi jménem asociace poděkovat za všechny ty roky, kdy vedl mužskou reprezentační složku. Má nemalou zásluhu na tom, že čeští reprezentanti hráli zejména v evropském měřítku na vysoké úrovni. Titul mistra Evropy do 21 let Tomáše Polanského, čtvrtfinálová účast Lubomíra Jančaříka na mistrovství Evropy ve dvouhře nebo páté místo družstva na jiném evropském šampionátu, to je jen několik příkladů, za nimiž stojí také trenér Plachý.“
Čeští muži se v posledních letech neztratili ani ve světové konkurenci. Družstvo mužů bylo jen malý krůček od postupu na olympijské hry v roce 2021. Ve světové kvalifikaci vypadli až ve finálovém souboji o poslední postupové místo s Hongkongem. Na hry do Tokia se ovšem přes světovou a evropskou kvalifikaci probojovali Lubomír Jančařík a Pavel Širuček. V obou případech seděl na trenérské lavičce právě Josef Plachý. „U národního týmu jsem začal už v roce 2014, kdy jsem byl jmenován dočasným trenérem po Tomáši Demkovi a vedl jsem ho například na mistrovství světa v Tokiu. Poté byl hlavním koučem jmenován Jindra Panský, kterému jsem dělal nějakou dobu asistenta a zároveň jsem působil u reprezentační jedenadvacítky. Od roku 2019 jsem byl hlavním trenérem mužů. Jak to v životě bývá, tak i ve sportu, byly některé momenty krásné a určitě na ně budu rád vzpomínat. Každý trenér, stejně jako hráči, touží po velké medaili. To se nám bohužel nepovedlo, ale párkrát k tomu bylo hodně blízko. Třeba když Luboš Jančařík vedl ve čtvrtfinále na mistrovství Evropy ve Varšavě nad Němcem Ovtcharovem 5:1 v sedmém setu,“ připomíná Josef Plachý.
V průběhu jeho působení u týmu pomalu ale jistě stárla generace hráčů, kteří před čtrnácti lety vybojovali bronz na mistrovství Evropy v Ostravě a Josef Plachý se rozhodl dát příležitost mladším, jako byli Tomáš Polanský nebo Jiří Martinko. „Někteří lidé mě kritizovali za to, že jsem kádr zúžil a pracoval se čtyřmi pěti hráči. Ale ani dnes, když se ohlédnu zpět, bych to asi neudělal jinak. Věřte, že někdy jsou rozhodnutí pro trenéra velmi těžká, a ne vždy jsou dobrá pro všechny, ale musíte jim jako trenér věřit a rozhodnout, pokud možno co nejlépe. Byla samozřejmě škoda, že jsme v té nejsilnější sestavě hráli jako družstvo vlastně pouze na mistrovství Evropy v Nantes a pak na světové olympijské kvalifikaci před hrami v Tokiu. Tehdy nám postup unikl o jedno místo. Měli jsme ale taky trochu smůlu na los, když například na evropském šampionátu v Kluži jsme ve čtvrtfinále hráli proti Německu. Kluci měli tehdy ohromnou formu a proti kterémukoliv jinému soupeři bychom měli k medaili blíž. To ale ke sportu patří.
Od začátku září bude Josef Plachý působit jako šéftrenér v rakouském Linci a bude mít na starosti nejen tamní akademii, ale také první družstvo žen, které pravidelně startuje v Lize mistryň. „Zvažoval jsem z několika nabídek a rozhodlo rodinné hledisko. Už jsem za ty roky byl mimo domov hodně dlouho a nyní bych chtěl být více se svojí ženou, mít to blízko k tátovi, k dětem a rodině obecně. Proto jsem zvolil Rakousko a podepsal jsem dvouletou smlouvu,“ dodává Josef Plachý.
