Velmi zajímavou zkušenost zažil během svého soukromého pobytu na Kubě trenér Břetislav Štieber. Navštívil tréninkové centrum v Havaně a strávil s mladými hráči pár hodin za stoly. Jeho zážitek se dá popsat stručně několika slovy: nevšední, zajímavý a téměř neuvěřitelný.
Stolní tenis na Kubě pochopitelně není zdaleka tak populární jako například baseball, nebo z individuálních sportů třeba box. Je téměř na okraji zájmu a cesta od mládežnických kategorií až po nějakou slušnou mezinárodní úroveň v dospělých je velmi složitá. Není však nereálná, protože obě kubánská družstva například startovala na loňském mistrovství světa družstev v Busanu.
Ale zpět do Havany, Břetislav Štieber byl pochopitelně zvědavý na podmínky, v jakých mladí Kubánci trénují. „Navštívil jsem jediné tréninkové centrum v celé Havaně. Ostatně ve třímilionovém městě je celkově asi jen šest nebo osm klubů. Měl jsem trochu smůlu, že nejlepší mladí hráči včetně hlavního kouče byli na tréninkovém kempu ve Španělsku. I tak jsem viděl podmínky, které tam mají a musím říct, že si naši hráči a hráčky mnohdy ani neuvědomují, co mají tady u nás,“ říká na úvod. „Čtyři stoly, betonová podlaha, omlácené stěny místy až na cihlu a hlavní je, že oni nemají ani moc vybavení. Na Kubě prakticky nejdou koupit míčky, potahy a další základní věci, shání jejich trenér různě po světě.“
I tak ale v herně panovala dobrá atmosféra. U dětí to asi ani jinak nejde. „Bez ohledu na podmínky, ty děti se snaží a makají. Hodil jsem jim zásobník, zkoušel jsem jim něco poradit a viděl jsem, že chtějí pracovat. To se mi moc líbilo. Dva nejlepší kluci, co tam v té době byli, nehráli špatně. Viděl bych to třeba někde na úrovni naší divize. Ale ti jediní měli pálky, které alespoň v základu splňují nějaké podmínky proto, aby se s nimi dál mohli zlepšovat. Ostatní měli třeba potahy, které se tady u nás už běžně vyhazují.“
Radost malým adeptům kubánského stolního tenisu český trenér udělal tím, že měl pro každé připraven malý dárek v podobě trička. „Dostal jsem jich pár od vedení asociace, za což moc děkuji. Kdybych ale tušil, s čím hrají, raději bych jim přivezl krabici míčků a nějaké potahy. No, možná někdy příště. Měli ale pochopitelně radost i z těch triček.“
Kubánci mají pochopitelně možnost změřit síly čas od času se svými vrstevníky z jiných zemí. V rámci Panamerických her je několik turnajů, jenže na druhou stranu, je účast na těchto turnajích pro ně obrovsky nákladná. „Kuba je ostrov, všude se musí létat a tam to není úplně tak snadné, jako to znají naše děti. Ukázal jsem u nás v klubu pár fotek a říkal těm našim mladým, ať si zkrátka váží toho, co tady mají,“ dodává Břetislav Štieber s úsměvem.
