Od minulého týdne se připravuje čtveřice mladých českých hráčů společně s jednou hráčkou na tréninkovém kempu v čínském HeBei Zhengding Table Tennis Base pod vedením trenérů Martina Merkera a Xu Kaie. Hanka Kodet, Štěpán Brhel, Ondřej Květon, Vít Kadlec a Daniel Košťál mají za sebou už více než polovinu plánovaných tréninků a podle slov Martina Merkera všichni makají naplno.
Zatímco čínský trenér Xu Kai prostředí a zázemí podobných tréninkových center velmi dobře zná, pro reprezentačního kouče českých kadetů je řada věcí úplně nových. Včetně vybavení a zázemí celého komplexu. „Co se zázemí týče, je to obrovské. Je to národní čínské tréninkové centrum v této provincii, kde je jedna velká budova určená pro ubytování, posilovny, malý supermarket, ale je v ní i malá lékařská klinika se zaměřením na fyzioterapii a je tady i škola, určená pro menší děti. Pak jsou součástí komplexu čtyři haly a v každé z nich je minimálně třicet stolů, které jsou v podstatě neustále plné. Stravování je pro nás samozřejmě trochu specifické, ale je toho dost na výběr, takže se normálně najíme.“
Přístup českých hráčů si Martin Merker velmi pochvaluje. Dokonce přiznal, že i v neděli, kdy mělo být ve večerních hodinách volno, sami hráči chtěli jít do haly a zatrénovat si. „Trénujeme většinou dvoufázově odpoledne a večer, protože čínské děti, které tady trénují, mají ráno normálně školu. My si chodíme zatrénovat i dopoledne, za což si všichni zaslouží pochvalu. Společné tréninky jsou opravdu extrémně náročné a v obrovském tempu. Přesto sami chtějí využít volný čas opět v posilovně nebo v hale. Takže v podstatě tady jen trénujeme, jsme v posilovně, jíme nebo spíme. Nic jiného tady neděláme. Všichni makají na doraz, měli jsme jen jediný drobný zdravotní problém, kdy byl hned po příletu Štěpán Brhel lehce nachlazený, ale i on začal po pár dnech trénovat. S přístupem všech jsem maximálně spokojený, všichni vědí, proč tady jsou a do tréninku dávají maximum.“
Tréninkový komplex pro více než stovku mladých hráčů a hráček je něco, co v Evropě vidět nelze. Proto není divu, že i pro trenéra, který už absolvovat kempy v Německu, Francii nebo Japonsku, jsou některé věci překvapivé. „Je pro mne hodně nezvyklé vidět tak obrovské množství malých dětí ve věku od šesti do zhruba jedenácti let. Je jich tady přes stovku a všechny se těší na tréninky. Je prostě radost na tohle koukat. Jedou nejčastěji zásobníky, které si házejí navzájem. Vezmou kýbl, přibližně tři sta míčků a jeden nahazuje, druhý hraje. Pak se samozřejmě vystřídají. Takhle probíhá celý večerní trénink. Díky neustálému opakování se zásobník naučily házet i děti kolem osmi let. Trenéři tak mají volné ruce a mohou chodit mezi stoly, kontrolovat a opravovat herní styl. Kladou vysoký důraz na techniku základních úderů, takže tohle se jede pořád dokola.“
A co atmosféra nebo celková disciplína, během tréninku? Podle slov Martina Merkera i v této oblasti byl trochu překvapen, podobně jako samotní hráči. „My jsme si mysleli, že tady bude téměř až vojenská drezúra. Ale je to jinak, vztah trenér a hráč je podobný jako u nás. I Xu Kai říkal, že se to hodně uvolnilo v posledních deseti letech. Na tréninku je velká disciplína, ale ona vychází víc z hráčů samotných. Ta konkurence je v každém podobném centru tak obrovská, že pokud dítě chce uspět, musí tvrdě makat. A to oni umí.“
